1. 2. heuristiky a zkreslení
1.1. heuristika = jednoduchá procedura, která pomáhá najít adekvátní, i když často nepřesné odpovědi na obtížné otázky (109)
1.2. zákon malých čísel
1.2.1. odvozuji nějakou zákonitost, jev z příliš malého vzorku
1.2.1.1. neberu v potaz spolehlivost sdělení
1.2.1.2. viz např. počet žáků, co nedokončí školu, když jich je jen 5-10 v regionu
1.3. efekt ukotvení
1.3.1. jakékoliv číslo nebo informace, která se objeví na stole předtím, než se nějak rozhodnu, provedu úsudek
1.3.1.1. nutně to ovlivní můj úsudek, ať chci nebo nechci - nemohu tomu moc vzdorovat
1.3.1.2. byli byste ochotni zaplatit 50 kč/500 kč ? podle toho, co v otázce zazní, se začne rozvíjet moje uvažování (nebudu pak uvažovat 5000)
1.4. afektivní heuristika
1.4.1. lidé provádí úsudek a rozhodnutí na základě konzultace se svými emocemi (151, Paul Slovic)
1.4.1.1. pokud nějaké věci nemám ráda (např. zbraně), budu zveličovat rizika a snižovat přínosy a naopak..
1.4.1.2. hrozivé myšlenky a představy nám přichází na mysl zvlášť snadno
1.4.1.3. Emoční ocas vrtí racionálním psem (Jonathan Haidt, 152)
1.4.2. dominance rychlých závěrů nad argumenty je nejvýraznější, když jsou nějak zapojeny emoce (113)
1.4.2.1. substituce otázky "co si o tom myslím?" za otázku "jaký z toho mám pocit?"
1.4.3. ve tvorbě názorů
1.5. substituce otázek
1.5.1. dostanu těžší otázku, systém jedna najde jednodušší podobnou a na tu odpoví
1.5.1.1. Jak jste v poslední době spokojeni se svým životem -> v jaké jsem momentálně náladě?
1.6. heuristika dostupnosti
1.6.1. pokud se mi nějaké věci vybavují snadno, považuji je za pravděpodobnější - jsem více ovlivněna snadností s jakou se mi nějaká věc vybaví než obsahem toho, co se mi vybaví (??)
1.6.1.1. dobře je to vidět v médiích - lidé se víc bojí létat, když čtou o nehodách. statisticky je to málo pravděpodobné, snadněji se nám vybaví havárie letadla než auta; efekt se kterým pracují teroristi
1.6.1.1.1. kombinace kaskády dostupnosti informace + zanedbání pravděpodobnosti výskytu události + snažší zapamatovatelnost hrozivých událostí
1.6.1.2. deformuje to také naše rozhodování třeba v politice o přidělování zdrojů na nějaké situace, rizika
1.6.2. "nechávám věcem volný průběh" - nechávám se vést intuitivním myšlením = často zkreslení dostupnosti
1.6.2.1. když se současně s tím zabývám nějakým náročným úkolem
1.6.2.2. když mám dobrou náladu
1.6.2.3. když mám s danou věcí málo zkušeností, jsem nováček
1.6.2.4. když mám pocit, že jsem mocná (nebo je u mě ten pocit vyvolán)
1.7. předvídání a rozhodování - jak se vyvarovat chyb
1.7.1. předvídání na základě reprezentativnosti
1.7.1.1. podobnost popisu nějaké věci se stereotypem, s konkrétními zkušenostmi a ignorování statistických dat (základního poměru
1.7.1.1.1. jde proti sobě statistika (základní poměr) a moje zkušenosti, odhad, intuice
1.7.1.2. lhostejnost ke kvalitě důkazů
1.7.1.2.1. když mám nějakou informaci, ovlivní mé rozhodnutí, i když je špatná - neumím ji ignorovat (WYSIATI)
1.7.1.2.2. jak tomu čelit
1.7.2. Méně je více
1.7.2.1. čím podrobnější popis nějakého scénáře máme, tím je uvěřitelnější, ale také méně pravděpodobný
1.7.2.1.1. viz ty hrozné příklady s Lindou, co studovala filosofii a chodila na demošky
1.7.2.2. když mám víc podrobných informací, ovlivňuje to moje hodnocení - to není nutně dobře
1.7.2.2.1. k drahému produktu přidáš levný dárek, příklad se sadami talířů
1.7.3. příčiny trumfnou statistiku
1.7.3.1. zamítání platných stereotypů
1.7.3.1.1. sociální normy zaměřené proti stereotypizování byly přínosné při vytváření společnosti s rovnými práv. ale je nutné si uvědomit, že zamítání stereotypů se promítne do suboptimálního výsledku - je nutné počítat s tím že všechny postoje mají své náklady a přínosy (182)
1.7.3.2. Lidé snáze odvodí obecné z konkrétního než konkrétní z obecného (187)
1.7.3.2.1. statistické údaje nevyvolávají zájem, nevědí si s nimi rady, jakmile mají nějakou konkrétní informaci, snáze přebije všechny "objektivní" statistické údaje
1.8. regrese k průměru
1.8.1. týká se předvídání - jde o to, že když mám předvídat výsledky nějakého jevu, musím počítat s efektem náhody/štěstí (golfista a jeho výsledky) - to, že se mi něco výrazně povede jednou neznamená, že to tak bude vždycky
1.8.1.1. čím extrémnější bude výchozí skóre, tím více regrese lze očekávat, protože extrémně dobré skóre naznačuje velmi šťastný den (192)
1.8.2. k tomuto jevu dochází v situacích, kde nemám dokonalou korelaci (tedy vytvářím nějaký kauzální vztah mezi věcmi, které spolu nesouvisí) - čím menší korelace, tím spíše regrese k průměru
1.8.2.1. je to způsobeno tím, že systém jedna hledá kauzalitu všude -snaží se všude vidět nějaké zákonitosti
1.8.2.2. "stav deprimovaných dětí, kterým byl 3 měsíce podáván energetický nápoj, se zlepšil" = zlepšil by se asi stejně, kdyby se jim podávala kočka. prostě jejich výchozí stav byl pitomý
1.8.3. Pro naši asociativní mašinérii je přirozené, že vezme extrémnost důkazu a vloží ji do extrémnosti předpovědi, která je na tomto důkazu založená (210)
2. 3. přehnaná sebedůvěra
2.1. kognitivní iluze pochopení + klam narativnosti
2.1.1. zkreslené příběhy o minulosti utváří náš pohled na současný svět (Nassim Taleb), 213
2.1.2. k narativním klamům dochází neustále vlivem fungování systému 1 = aby všechno dávalo smysl, haló efekt, atd.
2.1.2.1. vysvětlující příběh, který je pro lidi zajímavý, bývá jednoduchý; je spíš konkrétní než abstraktní, přisuzuje větší roli talentu, hlouposti, úmyslům než štěstí; zaměřuje se vždy spíš na několik zarážejících událostí, které se staly, než na bezpočet událostí, které se nestaly
2.1.2.1.1. lidská mysl si nedovede poradit s ne-událostmi
2.1.2.1.2. přeceňujeme roli rozhodnutí a dovedností a podceňujeme roli štěstí
2.1.2.1.3. př. firma Google
2.1.2.2. konstruujeme překroucené obrazy minulosti a věříme, že jsou pravdivé
2.1.3. zkreslení zpětného pohledu "já jsem to celou dobu věděl"; zkreslení výsledkem
2.1.3.1. v běžné mluvě jsou slova intuice a tušení vyhrazena také pro dřívější myšlenky, které se ukázaly pravdivými (216)
2.1.3.2. jakmile zaujmete nový pohled na svět, okamžitě ztratíte schopnost vyvolat si, v co jste věřili, dokud se váš názor neměnil (??)
2.1.3.3. vede pozorovatele k tomu, aby hodnotili kvalitu rozhodnutí nikoliv podle toho, zda byl rozhodovací proces správný, ale zda výsledek rozhodnutí byl dobrý/špatný (217)
2.1.3.3.1. máme tedy sklon vyčítat rozhodovatelům správná rozhodnutí, která dopadla špatně
2.1.3.3.2. naopak několik šťastných hazardních podniků může ověnčit bezohledného lídra aurou jasnozřivosti a smělosti (219)
2.2. iluze platnosti a dovednosti
2.2.1. díky zkreslením systému 1 mám pocit, že vím víc, než ve skutečnosti vím - mám ve výsledku přehnanou sebedůvěru ve své znalosti, dovednosti.
2.2.1.1. ostatní mi to nemohou vyvrátit, protože si svůj názor opakovaně potvrzuji
2.2.1.1.1. př. testu nových kadetů v Izraeli
2.2.1.1.2. surviver bias, učitelky na 1.stupni, které mají opakovaně potvrzeno, že "to pomohlo"..
2.2.2. projevy vysoké sebedůvěry nějakého jedince nám většinou říkají, že si jedinec ve své mysli vytvořil koherentní příběh, ne nutně, že ten příběh je pravdivý (227)
2.2.2.1. nespočetně příkladů v politice
2.2.2.2. př. schopnosti vybírat akcie - napadá celou vědu makléřů na burze jako iluzi dovednosti
2.2.2.3. vysokou míru sebedůvěry nelze brát jako indikátor přesnosti předpovědi! (236)
2.2.3. pokud někdo předvídá nebo reprezentuje nějaký názor - nenech se zmást jeho sebedůvěrou, ta prostě nic neznamená
2.3. intuice versus matematika + intuice expertů
2.3.1. je neetické spoléhat na intuitivní úsudek u důležitých rozhodnutí, když je k dispozici algoritmus, který dělá méně chyb (245)
2.3.2. intuice má význam pouze tam, kde máš dostatečně posbíraná data - ne bez nich (248); intuici nelze věřit, pokud v prostředí nevykazuje stabilní pravidelnost (259)
2.3.2.1. je možné se spolehnout na intuici záchranáře, který už zažil stovky výjezdů s podobnýmmi parametry a dělá opakovaně podobné činnosti - tím mu vlastně v hlavě vzniká dostatečný sběr validních dat
2.3.2.2. - prostředí, které má v sobě pravidelnost, aby ho vylo možné předvídat
2.3.2.3. - příležitost naučit se tyto pravidelnosti v průběhu dlouhé praxe (257)
2.3.3. pozor na experty s nadměrnou sebedůvěrou (kombinace iluze platnosti a intuice)
2.3.3.1. hlavně mediální experti, že jo
2.3.3.2. je lepší věřit opatrnému expertovi -ten si víc uvědomuje, co všechno neví
2.4. pohled zvenčí x pohled zevnitř a klam plánování
2.4.1. při plánování máme tendenci nadhodnocovat optimistický scénář a doufat, že ke komplikacím nedojde¨.
2.4.1.1. (např. kolik % programátorských projektů je úspěšně dokončeno = 20%, nelze tedy očekávat, že my mezi nimi automaticky budeme)
2.4.1.2. Nezáživné statistické informace člověk prostě vyřadí z úvahy, pokud nejsou kompatibilní s osobním dojmem z daného případu
2.4.1.3. optimistická zkreslení představují významný motiv pro riskování (271)
2.4.1.3.1. ve svých odhadech lidé nadhodnocují přínosy a podhodnocují náklady
2.4.1.3.2. vysvětluje to, proč si lidé tak často otevírají malé podniky navzdory statistice neúspěšnosti
2.4.1.3.3. motor kapitalismu
2.4.1.3.4. optimističní mučedníci = prokopávají první cestu na trhu, často mají dobrý nápad, ale vydělají na tom až ti, co přijdou po nich (280)
2.4.1.3.5. lidé i organizace oceňují více ty, kteří poskytují nebezpečně zavádějící, avšak příznivé informace, než ty, kteří říkají nepříjemnou pravdu (282)
2.4.1.4. V takovém případě je vždycky vhodné vystavit svůj plán pohledu zvenčí, abychom mohli provést korekci
2.4.2. klam plánování
2.4.2.1. předpovědi se nachází nerealisticky blízko optimálního scénáře
2.4.2.2. předpověď by bylo možno zpřesnit na základě porovnání se statistikou podobných případů (268)
2.4.3. opomíjení konkurence (278, Colin Camerer a Dan Lovallo)
2.4.3.1. opomíjíme základní poměry (dostupné statistiky úspěšnostiú
2.4.3.2. zaměřujeme se na to, co chceme a umíme dělat my a opomíjíme plány a dovednosti ostatních
2.4.3.3. zaměřujeme se na kauzální roli dovedností a opomíjíme roli štěstí, máme iluzi kontroly
2.4.3.4. zaměřujeme se na to, co víme a opomíjíme to, co nevíme = nadměrná důvěra ve vlastní názory
2.4.4. pre-mortem analýza (předsmrtná analýza, Gary Klein, 284)
2.4.4.1. když má organizace blízko k nějakému zásadnímu rozhodnutí: Představte si, že jsme o jeden rok dál v budoucnosti. Realizovali jsme projekt podle plánu, který jsme teď schválili. Výsledkem bylo ale totální fiasko. Sepište prosím během 5-10 minut krátkou historii tohoto fiaska
2.4.4.2. legitimizuje pochybnosti a zaměřuje se na hrozby, které se předtím nebraly v úvahu
3. 4.volby a prospektová teorie
3.1. averze ke ztrátě
3.1.1. pokud má volba smíšený charakter (má + i -), snažíme se minimalizovat riziko, zachovat status quo (nedělat změnu), str. 304
3.1.1.1. běžní lidé jsou vedeni okamžitým emocionálním dopadem zisků a ztrát, nikoliv dlouhodobými vyhlídkami majetku a globálním ziskem (308)
3.1.2. jinými slovy, pokud není jisté, že vyhraju a hrozí mi malá ztráta, tak raději nesázím
3.1.3. naopak pokud mi hrozí velká ztráta ať dělám cokoliv, jdu raději i do velkého rizika
3.1.4. Být chudý znamená, že žijete pod svým referenčním bodem. Jsou statky, které chudí potřebují a nemohou si je dovolit, takže jsou neustále "ve ztrátě". Pokud dostanou malou částku peněz, vznímají ji jako snížení ztráty, nikoliv jako zisk (321)
3.1.5. mozek obsahuje mechanismu, který dává prioritu špatným zprávám (323)
3.2. majetnický efekt
3.2.1. indiferenční mapa jedince a referenční bod (311 a dále)
3.2.2. změnu stavu posuzuji vždy vzhledem k tomu, co už mám (zhoršení/zlepšení)
3.2.2.1. třeba když zvažuju změnu práce je to dobře vidět
3.2.2.2. nevýhody hrají vždycky větší roli než výhody (313)
3.2.2.2.1. je obtížně akceptovat změny k horšímu (313)
3.2.2.3. při rozhodování hraje tedy roli zkreslení, které vždy favorizuje status quo (314)
3.2.3. odlišnou subjektivní hodnotu pro mě mají statky, které držím za účelem použití x za účelem směny
3.2.3.1. zboží, se kterým se na trhu obchoduje, je pro některé lidi cennější než pro jiné - záleží na způsobu využití, ne na "objektivní" ceně zboží
3.2.3.2. ukazuje se, že když si někdo zvykne obchodovat - používat statky ke směně, tak se může začít chovat víc jako ekon
3.3. Ekon x běžný člověk
3.3.1. běžný člověk pracuje v systémech 1a 2 a jeho rozhodování podléhá různým zkreslením
3.3.2. ekon se chová na základě ekonomických teorií, maximalizuje zisk, uvažuje objektivně, porovnává a vyhodnocuje
3.4. čtyřsložskový model preferencí
3.4.1. změna šancí z 0% na 5% nebo z 95% na 100% je atraktivnější než změna z 60-65% - to je jen kvantitativní zlepšení
3.4.1.1. 0% ->5% efekt možnosti
3.4.1.1.1. vysoce nepravděpodobným výsledkům přisuzuji váhu větší, než si zaslouží
3.4.1.2. 95% -> 100% efekt jistoty
3.4.2. kdykoliv provádíte celkové hodnocení ohledně složitého objektu, přisuzujete různým charakteristikám různé váhy - někdy se to děje jako vědomá, záměrná činnost...mnohem častěji jste však pouhým pozorovatelem globálního hodnocení, které vám dodává Systém 1 (332)
3.4.2.1. Když se konzistentně přikládá vyšší váha nepravděpodobným výsledkům - což je vlastnost intuitivního rozhodování - vede to nakonec ke zhoršení celkového výsledku (343)
3.4.3. lidé přisuzují více hodnoty ziskům a ztrátám než absolutní hodnotě majektu
3.5. rizikové strategie/finance + vnější pohled
3.5.1. zkušení obchodníci zaujímají při rozhodování široký rámec
3.5.1.1. je prokázáno, že strategie neměnit svoji pozici po několik období - ekvivalent uzamčení investice - přináší zlepšení finančních výsledků (364)
3.5.1.1.1. nenechat se zviklat krátkodobým propadem/ztrátou
3.5.1.2. široký rámec tlumí emocionální reakce na ztráty a zvyšuje ochotu riskovat
3.5.2. k tomu je dobré zaujímat vnější pohled = přesunout ohnisko pozornosti od specifik současné situace ke statistickým výsledkům podobných situací
3.6. mentální účty
3.6.1. ekoni se neuchylují k mentálnímu účatnictví - uplatňují komplexní pohled na výsledky a jsou motivováni jen externími nabídkami
3.6.2. proti tomu běžný člověk uvažuje často v úzkém rámci a v představě mentálních účtů
3.6.2.1. dispoziční efekt: soukromí obchodníci s akciemi dělají chybu, když chtějí každý účet uzavřít se ziskem = neuvažují o celkovém zisku, ale o jednotlivých oddělených investicích
3.6.2.2. příklad se vstupenkami: jeden ji koupí, druhý ji dostane. během zápasu je sněhová bouře - kdo spíš vyrazí na zápas? (ten, kdo ji koupil) - ale utopený náklad je to pro oba stejný, bez ohledu na to, jak vstupenky získali. cena vstupenky je furt stejná, v prvním případě mě to ovšem systém 1 vede jako větší ztrátu
3.6.3. klam utopených nákladů (370)
3.6.3.1. vkládám další úsilí a prostředky do neúspěšných aktivit
3.6.3.2. drží lid déle než je zdrávo ve špatných pracovních pozicích, nešťastných manželstvích apod.
3.6.3.3. = rozhodnutí investovat další zdroje do ztrácejícího účtu, když jsou k dispozici lepší investice
3.7. lítost a vina
3.7.1. Lítost je emoce a forma trestu, který sami sobě udělujeme. Obava z lítosti hraje často roli v rozhodováních (nedělej to, budeš toho litovat)
3.7.2. lidé očekávají, že budou mít mnohem silnější emocionální reakce (včetně lítosti) na výsledek, který je produkován jejich JEDNÁNÍM, než na stejný výsledek, který vznikne jejich nejednáním (372)
3.7.2.1. asymetrie v riziku lítosti favorizuje konvenční volby a volby odrážející averzi k riziku
3.8. efekt framingu - zarámování
3.8.1. formulace problému má vliv na názory, preference a volby (389)
3.8.1.1. "zůstane vám" x "přijdete o"
3.8.2. Své morální pocity máte navázány na rámce, na popis reality spíš než na realitu samotnou. (396)
3.8.2.1. (každá reprezentace je jen reprezentací reprezentace)
3.8.2.2. Nejde o to, že by efekt framingu něco zkresloval. žádné základové preference, které by se zkreslovaly, vůbec neexistují
3.8.3. širší rámce a obecnější účty vedou obvykle k racionálnějším řešením (397)
3.8.3.1. "Koupil byste si lístky do divadla, pokud byste těsně předtím ztratil ekvivalent jejich ceny v hotových penězích? Pokud ano, kupte si nové lístky
3.9. Předem nastavenou volbu člověk přirozeně vnímá jako "normální volbu". Odklon od normální volby je udělání něčeho, co vyžaduje více cílené úvahy, obnáší více zodpovědnosti a s větší pravděpodobností vyvolá v budoucnu lítost (když se věci vyvinou špatně) než neudělání ničeho. (441)
4. 2. Systémy
4.1. systém 1 - stroj na rychlé myšlení
4.1.1. intuitivní, nevyhnutelně asociativní
4.1.1.1. priming
4.1.1.1.1. nějaká primární myšlenka aktivuje bez našeho vědomí další navazující
4.1.1.1.2. mechanismus lidské paměti
4.1.1.1.3. narušuje náš obraz sama sebe jakožto vědomého a autonomního tvora (str.63)
4.1.1.1.4. využívají reklamy
4.1.2. ani nevím, že se mi děje, mozek mi běží na pozadí
4.1.2.1. potlačuje pochyby a dvojznačnost
4.1.2.2. Mezi základní vlastnosti systému 1 patří schopnost nastavovat očekávání a být překvapen, když se tato očekávání naruší. Systém 1 také okamžitě vygeneruje možné příčiny..(147)
4.1.2.3. často to trefí dobře, díky tomu můžeme třeba číst dětem pohádku a přitom myslet na něco jiného
4.1.3. myšlení v příběhu
4.1.3.1. dovozuje automaticky smysl
4.1.3.2. má rád koherenci a konzistenci, nachází smysl/ logický příběh i tam, kde není
4.1.3.2.1. kauzální intuice
4.1.3.2.2. vědomé pochyby do repertoáru systému 1 nepatří - to by vyžadovalo udržovat nekompatibilní interpretace v mysli současně = mentální úsilí systému 2 (90)
4.1.4. udržuje a aktualizuje model světa - to, co je normální
4.1.4.1. vytváří opětovná očekávání (tam, kde hořelo auto, bude příště hořet zas)
4.1.5. kognitivní snadnost
4.1.5.1. = systém 1 vyhodnotí automaticky věc jako bezproblémovou
4.1.5.1.1. systém 1 propojuje pocit kognitivní snadnosti s iluzí pravdy, příjemnými pocity a sníženou ostraživostí (116)
4.1.5.2. co ji vyvolává a co způsobuje
4.1.6. konfirmační zkreslení
4.1.6.1. potvrzující zkreslení systému 1 podporuje nekritické přijímání návrhů a zveličování pravděpodobnosti extrémních situací (91)
4.1.6.2. systém 1 primárně věcem věří, předpokládá, že tak jsou
4.1.7. haló-efekt
4.1.7.1. asociativní myšlení vede k tomu, že když znám jednoho sympatického Bernarda, budu při setkání s jiným Bernardem očekávat, že je také sympatický
4.1.7.1.1. naopak za všechno může Kalousek, Babiš dělá všechno špatně
4.1.7.2. reprezentace světa je jednodušší a koherentnější než skutečnost samotná
4.1.8. WYSIATI (What you see is all there is)
4.1.8.1. ani si třeba neuvědomuju, že omezené informace mám
4.1.8.2. = činím rychlé závěry na základě omezených informací
4.1.8.3. tendence lidí ignorovat důkazy, které zrovna nevidíme
4.1.9. efekt pořadí
4.1.9.1. co je na začátku vnímám jako důležitější
4.1.9.2. když chcete z více zdrojů informací udržet co nejužitečnější závěry, vždy byste se měli snažit udržet zdroje navzájem nezávislé. Otevřená diskuze dává příliš váhy těm názorům, které zazní jako první a jsou řečeny asertivně - ostatní názory se zařadí za ně (95)
4.1.10. porovnávání intenzity
4.1.10.1. systém 1 pracuje se škálami - více/méně
4.1.10.2. je citlivější na změny než na stavy
4.1.10.3. nadhodnocuje nízké pravděpodobnosti
4.1.10.4. vykazuje klesající citlivost vůči množství (čím více věcí na mě valíte, tím méně toho vnímám, tím více mi to splývá)
4.1.11. averze ke ztrátám
4.1.11.1. lidský mozek má averzi ke ztrátám -> pokud má dojít k nějaké změně, měla by být výrazně lepší než současný stav. nejen o trošku
4.1.11.2. viz příklad s talíři - za sadu 24 neporušených talířů bych dala víc peněz než sadu 36 talířů, kde 6 jich je mírně porušených = vidím tu ztrátu, snižuje to hodnotu celé sady
4.1.12. mentální brokovnice
4.1.12.1. systém 1 provádí více výpočtů, než se po něm chce
4.1.13. iluze zaměření
4.1.13.1. Nic v životě není tak důležité, jak si myslíte, že je důležité, když o tom přemýšlíte (430)
4.1.13.2. některé věci nejvíce vnímám, když nastává změna - po adaptaci už si to neuvědomuju, nevěnuju tomu pozornost, pokud se mě nikdo neptá
4.1.13.2.1. třeba rozdíl první a druhé těhotenství...
4.1.13.3. tato iluze vytváří zkreslení ve prospěch statků a prožitků, které jsou zpočátku vzrušující, ale pak svou přitažlivost ztratí (nové auto)
4.1.13.3.1. přitom platí že délka trvání nějakého zážitku nehraje v paměti roli - viz peak-end pravidlo
4.2. systém 2 - pomalé myšlení
4.2.1. kontroluje myšlení systému 1
4.2.2. 17x24
4.2.2.1. kognitivní vypětí
4.2.3. líné a neochotně startující
4.2.3.1. vyžaduje mentální úsilí
4.2.4. sebekontrola
4.2.5. kognitivní/emoční/fyzické úsilí
4.2.5.1. vyčerpání ega
4.2.5.1.1. pokud jsem už musela něco dělat, budu méně ochotná dělat/řešit něco dalšího
4.2.6. když máš nějaký nápad, je důležité, v jakém kontextu jej přinášíš - vyčerpaní lidé ti ho spíš zamítnou
4.2.7. nevěří, zpochybňuje
4.2.7.1. když je systém 2 zaneprázdněný, budeme věřit prakticky čemukoliv
5. odkazy
5.1. Myšlení rychlé a pomalé: Aneb o lidské iracionalitě
5.2. Nassim Taleb: Black Swan
5.3. Tomas Schelling: Choice and Consequence
6. 5. Dvě já v nás
6.1. prožitky a paměť
6.1.1. prožívající já
6.1.1.1. "Bolí to teď?"
6.1.2. pamatující já
6.1.2.1. Jaké to celkově bylo?
6.1.2.2. paměť je funkce systému 1
6.1.2.3. fotograf na dovolené - nevnímá scénu jako okamžik, který si má vychutnat, ale jako budoucí vzpomínku, kterou si má vytvořit
6.1.3. pravidlo peak-end
6.1.3.1. při celkovém hodnocení bere mozek v potaz dvě věci: vrchol prožitku (bolesti) + prožitek na konci
6.1.3.2. délka trvání nemá na celkové hodnocení prožitku vliv
6.1.4. tyranie pamatujícího já
6.1.5. Zaměňování prožitku se vzpomínkou na něj představuje kognitivní iluzi - prožívající já nemá hlas; pamatující já sleduje skóre a činí rozhodnutí, učí se.
6.1.6. Vypadá to divně, ale je to tak: já jsem své pamatující já, zatímco mé prožívající já, které proělává můj život, je pro mě jako cizinec (416)
6.2. Gallupovy výzkumy a měřítka osobního štěstí
6.2.1. rozlišuje mezi štěstím prožívajícího já x úsudkem, který si člověk dělá, když hodnotí svůj život (štěstí pamatujícího já)
6.2.2. když je člověk chudý, tak je nešťastný a když je bohatý, může to zvýšit jeho spokojenost se životem, ale nezlepší to jeho prožívané štěstí
6.2.3. Těžká chudoba zesiluje prožívané účinky jiných nepříznivých životních událostí
6.2.4. nad roční příjem 75 000 dolarů se již nezvyšuje úroveň prožívaného štěstí